O Vrchní Orlici

S hlubokou vráskou v tváři
zuby vykotlané,
s bolestným usměvem
na okoralých rtech
v měsíční záři.

Prázdnými očními důlky
do kraje zíráš
smutně a unaveně.
Hlas tvůj dávno už zmlk,´
loupá ti v kříži
a v hlavě myšlenky víří ,
vždyť uběhlo jen pár let.

Jak třešně na talíři
rudý byl tvůj šeptající ret,
ve zbožných slokách
modlitby zpívajíce,
plamínky v očích,
jak světla svíce.
Bůh mohl by o tobě vyprávět.

— Hana Tylšová

15. 07. 2022