V místech,
kde umírají hroby
a chromý kostel o kaštanové holi
hlídá údolí,
v tom tichu tak hlubokém,
jako když padá mokrý sníh,
(jako když náhle umře táta),
hledíš tu do oken,
za kterými se už nerozsvítí,
protože někdo kdysi zpych
a nechal uschnout
svatojánské kvítí.
Zůstaly tu jen lavice
a na zdi obrys kazatelny.
A němé hrdlo zvonice
a výčitka, žes nebyl věrný.
Je dobře tady zastavit se.
Tady je dobře, představit se a …
Prázdná deska na oltáři
a skoby po Křížové cestě
pomohou!
— Jan Píša
06. 07. 2022