Středověké Orlické hory

Svět 13. a 14. století byl světem velkých rozdílů rychlých proměn. Prosperita kterou české země zažívaly za vlády posledních Přemyslovců a (po krátké přestávce) i prvních Lucemburků nastartovala rychlý růst počtu obyvatel. Noví obyvatelé našeho království však stále obtížněji hledali obživu i životní prostor. To způsobilo, že začaly být intenzivně hledány nové zemědělské a techlologické postupy, i místa vhodná pro žití. Jinak tomu nebylo ani v prostoru východních Čech. Obyvatelé úrodných nížin v okolí větších řek tak začínají stále více pronikat i do periferních, řídce osídlených oblastí podhůří Orlických hor. Jsou zakládány zcela nová městečka a vesnice na místech, která byla do té doby téměř liduprázdná. Jsou tak založena města stejně jako velké množství vesnic. Lokátoři (osoby které zodpovídaly za zakládání osad) si sebou často přinášeli znalosti ze své, povětšinou technicky vyspělejší, domoviny, čímž značně přispívali k šíření inovací.

Běžný středověký člověk žil prostým životem venkovana na poměrně malém území. Jeho svět se bezprostředně skládal z usedlosti a hospodářství na kterém pracoval. Podnikal cesty za obchodem na městské tržiště a zcela jistě navštěvoval místní svatostánek. To vše se však většinou dálo v okruhu několika málo kilometrů okolo jeho domu. Jeho hospodaření bylo v podstatě uzavřené a soběstačné – žil z toho co si sám dokázal vypěstovat a vyrobit, přebytky prodával ve městě a jen zřídka sám něco nakupoval. Trochu jinak tomu bylo u obyvatel měst. Ti se zaměřovali spíše na řemeslnou výrobu, která byla s postupem času stále více specializovaná. Čím bylo město větší tím různorodější řemesla zde bylo možno najít.