Krejčího syn Josef byl drobné postavy, proto se mu začalo říkat „Ledříček“ .

„Na scestí“ se dostal, když ho přišli verbovat do armády. Na vojnu se mu nechtělo, a tak utekl do lesa a protloukal se, jak se dalo. Živil se sběrem lesních plodů, a když bylo nejhůř, dostal najíst u tety Mihulové.

Zatím to vlastně nebyl žádný loupežník, ale obyčejný zběh. Situace se změnila, když jednou přijela na lov vrchnost. Pan hrabě, unavený chozením po lese, si na chvíli zdříml, a když se probudil, chyběla mu puška i s náboji. Protože Ledříček věděl, že bez peněz zimu v lese nepřežije, neměl problém vytáhnout nově získanou flintu na kupce, kteří cestovali přes klášterecké lesy. Nebral jen peníze a šperky, ale často i oblečení, aby se mohl převléknout. Za voraře, krajánka, za bohatého pána. Snažil se tím zmást pronásledovatele. A dlouho se mu to dařilo.

Vrcholem všeho bylo, že vyloupil zámeckou pokladnu v Žamberku a peníze rozdělil mezi místní sousedy, kterým nedávno před tím shořely při požáru domy a vrchnost jim nechtěla pomoct. Zřejmě proto se o Ledříčkovi mluví jako o zbojníkovi, který „bohatým bral a chudým dával“.

Samozřejmě, že se ho snažili dopadnout a musel se dobře skrývat. Výbornou skrýš měl kousek od Bartošovic, v hlubokém údolí Divoké Orlice kousek od Zemské brány. Byla to jeskyně vysoko nad zemí, do které se dostával po větvích vysoké jedle.

Byl několikrát chycen, ale vždycky se mu podařilo uniknout. Unikal téměř dvacet let, dokud se mu nestala osudnou právě ona jeskyně. Když se celou zimu neobjevil, začali ho místní lidé hledat a našli ho na jaře. Ležel mrtvý pod vchodem do ní. Jak zahynul, nikdo neví, ale předpokládá se, že při výstupu do jeskyně spadnul.

Musel být hodně oblíbený, protože se vypráví, že si historku o jeho smrti vymysleli páni, ale spravedlivý Ledříček se jenom schovává a jednoho dne se vrátí.